Balada

Staleté mříže a zatuchlé sklepení,
Němými svědky jsou lidského neštěstí,
Schoulenou postavu ukrývá vězení,
Kovové nebe nic dobrého nevěstí...

Přes temnou náladu
Brouká si baladu,
Bosorka zrazená,
Tónina zastřená...

Dva páry paží ji zvedají ze slámy,
Dva páry očí v nichž zračí se výsměch,
Minulost v prachu a budoucnost za námi,
Zbydou tu po ní jen úryvky na zdech...

Po týdnu o hladu
Brouká si baladu,
Po nocích bezesných,
Nestřeží v duši hřích...

Po cestě trnité vedou ji smrti vstříc,
Šílený dav dívce zvyšuje příkoří,
Hranice, krucifix, bolest, dál nemá nic,
Hyeny čekají, až svíčka dohoří.

S životem bez řádu
Brouká si baladu,
Smutně se usmívá,
Když kat se nedívá...

Hruď jí už ovíjí konopné lano,
Nešťastná vzpomíná, co měla ráda,
Plameny spálí ji, tak je to dáno,
Tělo je smířeno, duše však strádá...

V objetí úkladů
Brouká si baladu,
Víčka už zavírá,
Bosorka vzdálená... umírá...