Matička česká

Země moje nešťastná,
já tebe tolik miloval.

Miloval, jak jen tvoje dítě může.

Ty, která medem a květem se rozplýváš,
na loukách dlouhých se zelenáš.

Stromy tvé, jenž jsou vysoké
a plné síly.

Města a vesnice uprostřed nížin,
hory a kopce tvoje vysoké,
po kterých já jsem chodil.

Proč ty takhle oplácíš,
tak zle,
když jsem ti neublížil.

Vždyť já miloval tvoje rána v lesích,
tvoje noci v podsadě v našem skautském táboře.

To vše je nyní pryč.
Tvoje krása se mi zprotivila,
tvoje vůně znechutila
a tvůj zpěv ptáčků znelíbil.