Opuštění tábora

Poslední budíček táborem zní,
ty vstáváš s ním.

Rozcvička krátká,
snídaně lehká.

Naposled zajdeš k jezu,
kde čtrnáct dní jsi
vyhlížel jeho krásu.
Odjet se ti však nechce,
avšak na miláčka těšíš se.

Vnitřní hlas ti říká zůstaň,
ale ten vnější jeď již.
Láska tě čeká.

Naposled projdeš táborem,
v němž jsi dlouho pobýval,
naposled vůni nasákneš,
tu, kterou máš tolik rád.

Tábor poté utichne v osamocení,
jak den v noc se promění.

Doma rodiče, babička s dědou
i přátelé čekají.
Jeď již skaute milý,
vždyť za rok znovu
okusíš krásu lesa,
polí a luk.

Sbohem tábore již musím jít.