Senzace

Jsem možná pošuk nebo blázen
co ho emoce snadno schvátěj
nevím či nejsem nějak nemocen
že ty bakterie se mnou vyváděj
ale nemoc mám jednou do roka
a emoce mě postihujou od mala
tak jaká by v tom byla divná náhoda
hold už mě máte asi za velikého blázna

jednou věcí sem si ale jistý
že ty jsi způsobila moje blounění
ale ne vše se mi v životě vyplní
realista ve mně už to totiž bohužel ví
že tě nebudu ve své náruči nikdy mít
však aspoň můžu ještě o tobě snít
o tom jak bych s tebou chtěl být
ale nechci jen v tomhle snu žít

hold osud je věc krutá a nemilosrdná
co ztrpčuje všem život stále více
postižená duše každého z nás odumírá
nezměním to já a vy teprve ne
a i když je mi z toho docela zle
nezbývá jiná možnost než naděje
však ta pomalu každému z nás odumře

život plyne všem stále dál
nezastaví se ani na chvil pár
na nikoho z nás nikdy nepohlédl
a přesto nám byl dán tento dar

srdce když zahlédnu tě buší stále ve stejném tempu
nepomůže ani když vystavím si před ním pevnou hradbu
jsem jak ryba lapená do pevných rybářských sítí
co statečně bojuje o svoje holé přežití
jsem jak včela bez svého rodného úlu
co nepřežije blízkou přicházející zimu

nemá dál smysl psát slova ze svého srdce
když osud stále stejný nám tu zůstane
však neví co čas mi přinese
kam moje nohy život ponese
kdo ví kam až já se dostanu
třeba do milé společnosti za tebou přijedu
...