Iluze bouřky

Asi se něco děje..a mně je mile
pokaždé, když mi zavřeš oči
a ukážeš tamní svět..blízko nebe
Listuju si knihou o Pravdě
a hravě zvládnu vlny milosti
Bylo krátce před bouřkou
a vzduch voněl po svobodě
Chtělo se mi změnit sebe,
ignorovat kapky slz..
namísto sladkých slov slyšet
zpěv ptáků a slova stromů
Koupat se v sobě,
posvátný dům vysnít si do oblak..
Pocítit všechno z Tebe a mlčet o tom..
Přesně změřit vzdálenost,
co byla mezi dvěma..
Trhlinu zcelit svou touhou
a uzdravit Tvou bolest
Duhovou cestou se dát
bez trochy rozmaru,
i to jsem já..
Snadno podlehnout kouzlům,
co staví sen
Radosti sníst ke kávě
a nabídnout rámě svému světu
Bylo tajemstvím, co teď odkryl déšť
A ve mně trnitý keř, co má květy
překrásných vůní..
..rozkvétá