Svíce A Telegrafní Sloupy

Můj život je snad jen jevem náhodným,
jsem pohlcen okolím,
mé dny plynou jeden za druhým,
tak jako ten první by mohl být tím posledním.

Každý den vstávám a každý den ulehám
a mnoho let již uplynulo
a na život se stále jen chystám,
pořád sám a sám.
Ty víš, kde jsem byl včera.
I zítra budu tam.

Stejné město, stejné ulice,
stejní lidé; hoří svíce,
stále ubývá i když hoří stejně.
Stejné světlo a stejná tma,
čas ubývá zřejmě.

Mé dny plynou jeden za druhým,
čím dál víc jsou si podobné
a mizí v dáli do zapomnění,
jako telegrafní sloupy
při pohledu z kupé vlaku,
i když chvíli Slunce svítí a chvíli padají kroupy
pořád se jen chystám a tápu,
že upadl jsem v stereotyp už chápu.

...jedna, dva, tři…
...a další telegrafní sloup mizí v dáli.