Beznaděj...kolikátá??
Beznaděj...kolikátá??
Anotace: To snad není ani báseň, ale jednou si s ní pohraju...jednou bude dávat smysl...vám...
do mé duše,
pečlivě kroužíš sem a tam…
Krájíš ji a porcuješ na kousky…
Opile a suše
vyhazuješ trosky
zbylých střepů
mých barevných snů
do kontejneru spolu s poztrácenými slovy..
Pro jeden malinkatý střípek
natahovaly se mé dlaně...
(Aspoň jeden, jeden jediný střípek zachránit…!)
Však ty na ně
šlápneš a rychle svazuješ
mé ruce pevným provazem
co zařezává se mi do žil...
Mé JÁ už nemůže...!!!
A ty přesto
kopneš ho do kouta
a zrezivělými hřebíky
ho pomaloučku
přibíjíš do věčné tmy…
Bez slunce...bez světel...
Víc bolesti neunesu…
Visím oběšena na laně
beznadějných pocitů…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Já jsem literární laik a taky píšu jen díky tomu, že ze sebe potřebuji něco dostat.Takže tě kritizovat nemůžu,protože tomu po literární stránce nerozumím,ale po stránce člověčí,ti rozumím až moc dobře.Je to psané srdíčkem,proto je to tak silné..líbí se mi,i když je to negativní..
09.08.2006 08:22:00 | Dajana
tohlse se mi líbí... osobně bych zkončil těma natahujícíma se rukama, pak už to je slabší... celkově za 80 a pochvala :)
04.08.2006 21:16:00 | Manik
no vida konečně se nám slečna nelajdá :o) na pár drobností je to perfektní, na začátku jsi zvolila příliš užívaný obraz rozbíjení duše - pro mě by to chtělo víc zabalit do tajemství
04.08.2006 20:33:00 | Pavel Kotrba