Zoubek

Zoubek

Je zima a hvězdy svítí.
Z oblohy padá bílý sníh.
Z koutku keře malé zvíře leze.
Prohrabává si cestu a tiše kňučí.
Nikdo netuší, že hlad v břiše kručí.

Les je pořád těžší a sníh padá a padá
Malé je to štěně co strádá a strádá.

Závan větru lesem fučí a nechce přestat.
Pejsek nervozitou bručí.
Že to neustane a jestli to neskončí tak brzo padne.

Z oblohy vidí přilétat zvláštní tvory.
Začíná mít strach jestli není chorý.

Z posledních sil k domku za světlem se vydává.
Je pyšný na to jaké výkony poslední dobou podává.

Ted už nemůže je unavený ,až příliš moc.
Hlavu zabořuje do sněhu
Už neštěká o pomoc.

V divné místnosti otevírá své překrásné oči.
Tolik divných lidí a věcí, že se mu hlava točí.
Čumáček zabořuje do peřin.
Sliny mu padají z pusy.
Na stole ,totiž leží dvě husy.