Most

Zastav se

Zastav se a neohlížej se zpátky,
běž dál a most za sebou spal.
Však měj na mysli, že jednou přijde den,
kdy otočíš se a jít po mostě, chtěla bys jen.

Napravit to, co udělal život v rozmaru,
kdo nařídil, jít dál, a vědět, že osud Ti něco vzal.
Proč pálit most, když spojen je s životem Tvým.
Proč jít před minulost a myslet si, že propluješ tím.

V noci se budíš a hledáš spojení,
utíkáš a cítíš dým spálení,
blouzníš, točíš se prosíš o svolení.

Dej šanci mi živote, se s minulostí smířit,
postav ten most, ať nezničím svou budoucnost.
...jdu a nohy mě pálí, šlapu po mostě, kde minulost je v prach.
Beru jej do ruky a házím do oblak,
jen se praš, já našla sílu vzdorovat.
Minulosti sbohem, a když mě dostihneš,
nevadí, jsem smířená a kráčím dál...

Most není, jen ohořelé zbytky žalu
tady pořád zůstanou...