Narozeninové zklamání

"Osmnáct, osmnáct!" říká si.
"To není věk bez krásy."
Však marné bylo všechno čekání
uvítá ji jen zklamání.
Rodina a neví co jí dát?
"Přece knihu, jako už tolikrát!"
To že je látka na šaty?
"I krtek by šel radši nahatý!"
A kde je táta, sestra, prarodiče?
Nikdo nejde, zhasla svíce
spolu se světlem z jejích očí
jen falešný úsměv se na tváři točí.
Chtěla by plakat, jen už to nedokáže
těžko jde odvölat pětileté stráže,
co zadržují všechny slzy,
kdykoliv již vyhrknout hrozí.
Pár kapek a konec, to nepomáhá
musí to přejít, marná sláva.
Udělá tedy, co poslední zbývá
napíše báseň a potom ji zpívá.
Snad zítra bude lepší den
a nezhroutí se další sen.