Bláznova hvězda

Bláznova hvězda

V šedých ulicích velkoměsta
malý mužík stojí,
Tiše zašeptá:“Kde je ta cesta..“
Možná že tmy se bojí.

Možná temná zákoutí
a blyštivé bary
děsí ho, asi zabloudil
sem z vesnické fary.

Kdo cestu zná,kdo mi jí poradí?
Nikdo neví?Ale to nevadí.
Hvězda mě povede,
k cíli snad dovede.

Nádherný paprsek,
sešle mi na zem.
Nikdo jej nespatří,
jenom já – blázen.

K čemu jsou zákony a pevné řády,
když všichni ke hvězdám točí se zády.
Však pro těch pár, zůstanou plát,
nezhasnou, to přece nesmí se stát!

Nebudou hvězdy,
nebude víra.
V rodinu, v sebe,
ve Všehomíra.

S poslední hvězdičkou pohasne naděje,
že v míru žijem,že se nic neděje.
Pak i slepé oči blázna spatří,
že smrt k životu prostě patří.