Anotace: Trošku symbolicky zařazuji tuto báseň ve svůj první den na tomto servru - vycházím ze svého šuplíku se strachem, zda má dílka najdou své místo ve světě těchto úžasných stránek psaných srdcem tolika lidí...
Vezmi si propustku
a vyjdi ze své samoty!
Málo je odpustků
a mnoho lakoty.
Lakotíme si srdce jen pro sebe.
Také čas.
Poklady máme dávat do nebe!
A být kvas.
jinak nevznikne
bochník společna.
Lidstvo zanikne,
země je zbytečná.
Kdo první podnikne
let do vesmíru
vzájemné nahoty?
Rozumu nadmíru
a plné kalhoty
ze strachu
být konečně člověkem.
skutečně je dnes velkým problémem hledat v sobě lidskost. Pěstujem si v nitrech zahradu bestií, to ze strachu, že bychom mohli být kořistí. - Líbí se ta myšlenka.
05.10.2006 20:16:00 | černočerný
Tak tady nemám slov.Nádherná myšlenka,skvělé zpracování a nádherně se to čte.Smekám před tvým uměním.
02.09.2006 16:46:00 | Sawati