Kamarád

Byla to princezna
na trůnu ze železa
co drásá nohy do krve
teče po zemi
komnata mého paláce.
Moje zlato.

Pláču v koutě
život utíká z otevřených ran.

Teče po zemi
té co mi dala život.

Vzal mi štěstí
vzal mi lásku
vzal mi srdce, vyrval ho z těla a kámen nastoupil
vzal mi život.

Ležím na zemi a usínám
a ty mě uspáváš
jako vždycky dřív
můj přítel
a nůž za sebou nechává krvavou stopu
a bolí to
a pouštíš mé srdce
a bolí to.

A já se dívám
a bolest
strach
smutek
vztek
beznaděj.

Já ji miloval!