Nůžky a perutě...

Když stál anděl nehnutě
já stříhala mu perutě
možná zdá se s podivem
že vzhlížím k němu s obdivem...

Nůžky ale byly v dlani
já podobna divé sani
krátím konce jeho peří
málokdo mým slzám věří...

Nůžky,podlý tanec břitů
stačilo pár rychlých kmitů
načas musel létat málo
krátké peří špatně vlálo..

Dnes vznáší se ještě výše
jeho štěstí k zemi dýše
vzpomene si jak jsem krutě
sáhla břitem na perutě?

Byl to ale zákrok nutný
šetřím bílou,byl bys smutný
kámen spadl na ta křídla
něco není v silách mýdla...
.
.
.
.

Zakuklená lítá mrcha
opouštěla anděla
možná zdá se chladná sprcha
snad proč aspoň věděla...