21:30

Co teď mám,
jsem tak sám,
cítím,
že tak bude to navždy,
dál a dál.

Kam se poděl všechen cit?
Proč utekla všechna naděje ?
Vždyť dál už nejde žít,
když nikdo nevěří a ani se nesměje.

Říkaj,
že v nouzi poznáš přítele,
co když žádný není?
A tak ptám se nesměle,
co se tím mění?

Dřív nebo později každý bude sám,
ten pocit samoty moc dobře znám.
Když srdce tluče, oči pláčou a rty klejí,
v takových chvílích ostatní člověku se smějí,
ale co ví, nikdy v kůži smolaře nebyli,
nikdy bolestí nežili.

Co dělat, když člověk sám zůstane ?
Nic dělat se nedá,
snad jen předem doufat, že se to nestane,
Když už nic nemá,
sám bude kráčet osudu vstříc
a co víc?
Nejspíš už nic...