Ice and snow

Nechci žít,
trpím tichem
úplně sám
v mrazu.

Všechny sny
popraskaly z tvého stínu
a já se ptám,
proč to tolik bolí ?

Úplně sám,
trpím tvá slova,
ztracen v bolesti,
kráčím stíny.
Nechci žít dál,
jen v konec doufávám.
Štěstí znovu nepřijde.

Kdybych mohl s tebou být,
snad alespoň cvhílki,
možná věci byly by jiný.
Odstíny noci třesou myslí mou
odcházím do tmy, za prázdnotou.
Pryč od bolesti,
pryč od lásek,
pryč, mimo čas
do věčných temnot.
Tak sbohem dám
a od teď dál,
budu sám.

Poroučím se,
na cestu už vyrážím,
s radostí z konce
v samotě
na křídlech noci
konec vyhlížím.

Všechny mé sny,
zzničily slova tvý
a tak se vydám
do toho kraje
kde sníh věčný je...