Toužím být vločkou
Toužím být vločkou
na kterou šloupneš a já se roztaju
do asfaltového peršanu.
Chtěla bych padat z oblohy,
rozjímat nad velikostí naší mapy,
křičet, jak moc jsem maličká
a nakonec rozplynout se jako sliby mého táty.
Toužím se stát vločkou,
s otřepaným účesem a zimním odérem.
Přistála bych ti ve vlasech
a ty bys mě zahladil svým pánským hřebenem.
Tím, co nosíš v zadní kapse svých
starých otřepaných džín.
Nemyslím, že by sis mě někdy všim,
proto bych jako vločka možná spočinula
na tvých řasách.
Viděl bys moje otřepané šaty
a jak mi to stříbro sněhu sluší.
Snad potom bych se nesmála,
když budu vědět, proč chlapi občas brečí…
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkné metafory, skvělý nápad, docela zdařilá báseň:) Líbíí...
05.11.2006 13:27:00 | Zdeňka
Hezký
...hmm, taky bych rád věděl proč pláčem....
...bojím se že to není, tak jak říká Alci...
To by bylo moc jednoduchý. :)
05.11.2006 12:15:00 | Mácha
Pěkné- Mně dojal ten poslední úsek básně.Hezké obrazy jsou v celé básni.
PS.oprav si v 2.řádku--šlápneš,nebo stoupneš-přepsání.
05.11.2006 11:10:00 | s.e.n
ta báseň mě dojala a přivedla do úžasu v tom , že se v ní taky odrážím, ten peršan asfalt = to se mi taky líbí,skvělé myšlení...nápadité
05.11.2006 10:45:00 | Jarky
Moc hezká básnička... !!
PS: A víš kdy chlapi pláčou ? Když je něco, nebo všechno definitivní .. ! Taky sem o tom dlouho přemejšlela a schrnula to do této jediné věty .. !
05.11.2006 10:36:00 | Alci