Balada o králi

Znám starý příběh o králi,
jenž samoten v poli stál.
Ten smutně hleděl do dáli,
když v koruně mu vítr hrál.
Tu z pole on chtěl vykročit
a ochutnat ten svět,
o kterém ve svém listoví
slýchával vyprávět.
Zatoužil pohnout kořeny, z hlíny je vytáhnout
a mohutnými větvemi celý svět obejmout.
A nakláněl se ve větru, by jen dál dosáhnul
a nedbal křehkých ptačích hnízd, jimž úkryt poskytnul.
Nechtěl víc, než kdo jiný z nás.
Chtěl světem kráčet po ten čas,
jenž mu byl vyměřen...
Když přišla velká vichřice,
strom naklonil se velice
a v kmeni luplo jen.
A po tu malou chviličku,
kdy k zemi padal král,
on potěšil svou dušičku,
pohyb si užíval.
Dnes po tom stromě vznešeném
jen smutné torzo zbylo.
Král umíral však potěšen,
že přání se mu vyplnilo.
Byť jen na chvíli...