Podzimní vítr šeptá
mé spotané duši
volá mě na cesty
a moje srdce buší.
Chtěla bych toulat se
poslechnout jeho hlas
dříve než spoutá nás
svým dechem zimní mráz.
Tělo mé poutají
okovy povinnosti
mám příliš daleko
k divoké nevinnosti.
K lidskému tělu
lidská pravidla patří
každý jsme jiný
a přece všichni bratři.
Však nikdo neptá se
zda lidská je i duše
zda v lidském těle
i lidské srdce tluče.
Když vítr zavolá
‘Teď je čas pro tebe!’
zůstávám na zemi
a pláču pro nebe.
pěkné...moc se mi líbí...umíš pěkně vystihnout slovíčkama cit...a pocity...;)
P.S.: Neznáme se náhodou?...;)
20.11.2006 20:31:00 | Lizzzie