Hořké chvíle
Hořké chvíle
Na životní pouti
hořké chvíle potkáváme
pereme se
jako vlny s kamením
v mohutném příboji
smutno, teskno
cesta žádná
radost, krása
v hlubinách ukrytá
bojem unaveni
čekáme..
..jednou nás odmění..
vypluje naděje
ve zlatém blankytu
slzy omyje
rozjasní se obloha
v duhovém záření
..zapomenuté
je trápení..
hořké chvíle potkáváme
pereme se
jako vlny s kamením
v mohutném příboji
smutno, teskno
cesta žádná
radost, krása
v hlubinách ukrytá
bojem unaveni
čekáme..
..jednou nás odmění..
vypluje naděje
ve zlatém blankytu
slzy omyje
rozjasní se obloha
v duhovém záření
..zapomenuté
je trápení..
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Hezky napsáno. Tato báseň mi dodala síly a naděje,která je ve slovech na konci,že mám chuť tomu duhovému záření jít vstříc.I ve chmurných dnech je třeba hledat světlo.Dík za to.
06.12.2006 08:26:00 | s.e.n
Ano, mělo by to tak být,
zatažená obloha se někdy
(alespoň sem tam) rozjasnit.
Jenže to tak často není...
Proč nutno stále ohled mít?
Kdo záměrně působí poranění,
ten nemá nárok s křídly žít...
05.12.2006 20:24:00 | Mourek
Hořké chvíle vítat s úsměvem je umění...
stejně jako vidět v tom, kdo zraňuje, svého anděla...
učím se... zvolna... tomu umění...
a přiznávám, lehko "po těle" mi to nedělá...
:o))
05.12.2006 08:17:00 | Cecilka