Encyklický konec

Horoucí bolest požírá celé mé tělo,
srdce nebuší tak jak by mělo,
po čele stékají krůpěje potu,
chtělo se mi zabíjet,
avšak řešení teď skýtá jen šňůra na prádlo...
požít metamfetamin,
zažít infarkt myokardu,
to vše už tu bylo.
Musím najít encyklické děvče mých snů,
vzájemné dotyky jsou neskutečně třeba,
výměna citů se musí uskutečnit co nejdříve,
jinak už to nevydržím....
něco mě stále škrtí,
do dvou dnů pojdu konejšivou smrtí...

Když Ona je proti mně někdo jiný,
když Ona je žena, já jsem ještě dítě,
tolik bych Jí chtěl hřát,
jen s Ní se smát,
nechat se od Ní dotýkat.
Avšak Ona mě nepřijme,
vím to jistě-
čistý chaos je jak gigantické klíště přisáté na těle,
to se už rozkládá, pění....
cením své údy na světlo denní,
avšak lžíce tu není,
roztékám se, jak namalovaný vodovkami
blikají stovky emocí
už ro nejde vydržet,odcházím do noci.

Zvláštní to pocit.....asi takto zní:

Podpatek vytváří na štěrku křuuus
soví hukot je jak tlukot mého srdce
temné myšlenky jdou s tím ruku v ruce
konečně správný strom
prádelní šňůra se pomalu vzdouvá
návrat už není věc nutná--
švih........

křup.

......houpy houp.