"Mezi zemí, nebem, nic na věky není" (Radůza)

Bývaly už prázdnější

pocity

i bezradnější chvíle

 

sem

tam

se ruku v ruce

dobíráme až na konec

světa

 

/kolik těch konců máš ještě v rukávu?/

veselé

smutné

 

- pak ty stylové

 

čelem vzad

a o krok zpět

otevřít oči

-jestli zakopneš, země bude tvrdší než se zdá-

 

stojím na jedné noze

kuchyň stávkuje

i tramvajáci

 

"konečná, vystupovat!"

 

koušu si ret

a skloňuju vděčnost

 

úsměvy nám budou už jen

smutně úsměvné

a nikdy se nedovím

čím to voníš

.

konců bylo mnoho

-

jen ty konečné

opravdu bolí