Zhrzení...

Vášeň jako inspirace,

Kde jsou její hranice?

Štíhlá těla splétající

Sebe za svitu měsíce..

Mladí muži v duších hynou,

Jsou sami v sobě zmateni –

Vášeň kamsi pod práh hrnou,

Zahalí se, zhrzeni…

V tom věku, kdy se ženám líbí,

Leccos pouze jedné slíbí –

A často zklamáni pak budou,

Až ochrnou prostou nudou…

Když „láska“ poddajná je květina,

Ve chvíli, kdy lampa zhasíná…

 

Vlasy do čela, svojí vinou,

Chtějí vílu, dostanou jinou

A láska jejich největší jejich problém neřeší.

 

Skrz přátelé pak slzy roní,