Do ticha života

Nechci ti říct, jak naivní jseš,
maminko moje, teď už vím,co chceš,
déšť padá ti do očí, vím jak to bolí
a rány, moc hluboké, k smrti tě skolí,
pod stínem skryta, pod tíhou světa,
cítíš se zbitá, dozrála léta,
mládí tvého, teď opuštěna stojíš
a nekoukáš se dál,
vím jak se bojíš,
co osud by ti ukázal...
Tatínku můj, proč děje se svět,
mockrát se ještě můžu ptát,
neříkej nic, nechci znát odpověď,
jen nevím co jinak udělat.
Tatínku můj, kde pravda žije,
že bych ji řekla ať zavolá,
možná, že v srdci mém, navěky bije,
až Pán ji k sobě povolá.
Tatínku můj, jen naposled,
řekni, proč lidé se trápí?
proč lásku dvou lidí, zamrazí v led,
a jinou k sobě lapí...