Trápení

Vím, že o mě máš strach

a bolí tě mé vlhké oči.

Ale když mi v štěstí budeš bránit,

opět své řasy smočím

 

maminko,

vím, že do mě nadělal děr

a tys je musela slepovat,

čím jsem si denně procházela

a tys mě musela litovat.

 

Však jediný, kdo rány zmohl,

ten je do obla zahojí.

Kdybys věděla čím pro mě je,

kdybych ti mohla půjčit svou mysl,

viděla bys, že vše, co dělám,

má svůj smysl.

Že vše, co mi dává je naděje.

 

maminko,

bez naděje je svět tma

a na duši obrovské modřiny.

On mé prázdno zaplnil.

Chci být šťastná s ním

s nikým jiným.