Tma už se k oknu plíží

Tma už se kradmo k oknu plíží  -
že venku bíle sněží zcela skryje
Zvěstuje fakt, že noc se blíží -
za chvíli se poplazí kol tvé hebké šíje

Tma už se prochází po okenní římse
a slunce kamsi za obzor padá
Jak to tak vidím, dýl nezdržím se
vždyť den už je starý -  noc ještě mladá

Stějně jako my – já jsem ten den
a ty ta  noc mladá
Věčností zklamán jsem a podveden!
Proto vzývám mocného Háda

Vem si mě  k sobě! I mou nesmrtelnost!
Jí ponechej tu sladkost okamžiku
Podpal podemnou mezi životem a smrtí most
ať v mysli nemám už tolik otazníků...