Bloudila...

Bloudila sama den co den

Nebyla kouzlo ani sen.

Vodopád z očí padal k mechu.

Prosila o pomoc, o útěchu.

Krásná, mladá a však vrásky na čele.

I když byla malá, vypadala dospěle.

Vlastnímu tělu se ztratila.

O jeho odpuštění prosila.

Jeden bez druhého nejsou nic.

Všechno má svůj rub i líc.

Ještě chvíli bez svého líce.

Zastaví se její plíce.

Odejde navždy ze světa.

A s tím i nejslavnější poeta

Múzu ztratí...