Žebřík

lezeme po žebříku neznámým směrem
ruplým plaňkám se smějem
život je marnost přežitoek doby
jdou na mě mdloby

země je kulatá život je hranatý
má všechny hrany ostrý
jsme plebs a plebsem zůstaneme
až myslet přestaneme
z bláta do louže a rovnou do hnoje
nechceme se pustit do boje
v boji se umírá v boji se bojuje
lenost ta nás spojuje
štědré dary přijímáme odevšaď rádi
nevíme kdo jsou kamarádi
kamarád ten či kamarád onen
kdo dá víc je hoden
milion zlaťáků ke štěstí stačí
milion dní v pláči
milion pohledů na rozorané pole
dvě oči no ty vole.