Katatonie

Katatonie, myšlenka na nic,

víc nechci vědět,

ležet a utápět se ve svém hnoji.

Boj už jsem vzdal…kálím

a tak dál.

Nečekám další jitra,

nitro jsem otevřel světu,

větu už dohromady nedám,

jen brečím, hekám a prosím.

Pomoc, skosím se sám,

durman nezabírá,

lítaj mnou psychózy, vidiny, stresy,

presy rodiny bývalé a smutné.

Skoč si z mostu praví máti,

já natrus pomoc v Bohnicích hledám

a mám  snad i naději,

raději snad žít než hnít v dřevě,

zeminou zasypán,

hnán dál pro další minuty,

co provedou tě světem,

hnán i meten osudem a STUDEM.