Jak si tak ležím ve svém smradu,
kopu kolem, vidím představ desítek,
v tom potu spousty nožů, z různých stran,
tu porcován do zad, zepředu do srdce napadán,
dělám si to sám,
doprostřed mezi oči,
upevnit dýku, zadem lebky, v ní skočit
to jsou mé představy o hrůze,
múze,
pak smrti krásné, stálé…milé…klidné