Děvka

Ne nepodobná andělům,

vstřícná k prostopášným večerům.

Vlasy zářné, jak slunce samo,

vprostřed tváře hvězdy! Má krásná dámo.

 

Pažemi bílými objímá neklidné tváře,

by dala jim trochu své záře.

Těší oči všechny, není vybíravá.

Komu schází - něhu a snad trochu lásky dává.

 

Tu vzpurná, jak tygřice sama, pak tělem oddaná,

přivírá oči - chlad? horko? sladká nirvána.

Dýchá nám do tváře, líbá naše líce,

mladíky, starce, nevěrné strýce.

 

Neskrývá nic, ni kousek svého těla,

umírám touhou ji potěšit - co by chtěla?

Hledá mé ruce, nastavuje mladé tělo,

jak chladem, či radostí by se chvělo.

 

Jen po lásce touží, ta plavovláska nečistá,

však že milujem ji všichni, může si být navždy jistá.