Ze snů se děti nerodí

Den končí a já usínám,

čekám hezký sen.

Víčka očí lehce zavírám,

ve spánku už sem.

Z noci je den,

já koukám z domu

na slečnu ven

a věřte tomu.

Přijela za mnou

z veliké dálky

a koule prahnou

po tónech války.

Ona se brání,

hlásí klid zbraní.

Když kanón sklání

už se nad ní.

Chci do ní vniknout

bez ochrany.

Proč musí rozvinout

velké zábrany.

Však ona se zdráhá,

bez gumy ani muk.

Tahleta zpráva

 mi touží zkazit šuk.

Tak hledám šprcku,

nakonec úspěšně.

Můžeš prcku

vyrůst neútěšně.

Tak ji svlíkám,

už pudem na to.

Když v tom slýchám,

co nestojí za to.

Sirénou zbuzen,

migrénou zpruzen.

Úplně zostuzen,

nechvalně probuzen.

Přemýšlím nad snem

následný den.

To, co bylo v něm,

musí jít ven.

Kdybys ty prcku

nehledal šprcku,

moh sis užít,

něco pěkného zažít.

Sen by byl krásný

a zážitek vzácný.

Proč ta slečna tolik vyváděla ?

K odpovědnosti mě naváděla ?

Vždyť každé malé dítě ví,

ze snů se děti nerodí.