Další poslední

Na dně všeho

tě potkávám příliš pozdě

už nemůžu ti dát co ve mně umřelo.

 

Bývám jen stín čeho jsem byla

záštiplná skvrna na zdi

vyprázdněný rám

        jsem chrám

co znesvětili kupci.

 

Nemám už radost

v hněvu vzplála

koluje mi krví

      ctnost nikdy ve mně nebývala

přesto žes byl prvý.
 

Lásku mi zabili ti druzí

ubili ji plaňkou z plotu

mrskali trním

vyháněli z prahů

bez chleba a bez soli

utopili jí na návsi

v jámě splašek

za veřejného přispění významných osobností.

Plakala nahá.

Bez milosti.

 

Nemám už kde síly brát.

Natož křísit mrtvoly.


 
           Tak řekni, co ti můžu dát,

                      můj nejmilejší příteli?