K zemi!

Nad střechami - nad domy,
nad lesy a nad stromy;
nad hlavami, nad loukami.
Kálet na Vás - nejít s Vámi.

Na zemi - jdu v pěší zóně.
K výšinám? Jen na balkóně.
S izolepou u lopatek
sdílím Váš přízemní statek.

Boty pro mě? Nejsou k mání.
Já jsem bytost na lítání.
Pěšky? Pěšky, jaká trýzeň.
Pořád jenom stejná píseň:

TAM-jdi-MA-LÁ-hez-ky-lad-ně,
při zemi jde všechno snadně.
Krokuj všechno podle norem,
nedošla bys k cíli horem.

Paradox je pořád zřejmý:
zda-li toho necháte?
Jednou spadnu z okna k zemi,
ke které mě poutáte...