s přízvukem...

bylo to v době
kdy se pračka s plněním shora
považovala za pokrok
vytočit číslo na telefonu
obzvláště z devítek
vám zabralo pár minut
a projektovalo se tužkou a pravítkem…

čekal jsem
po měsíčním výcviku
na pilota
v baru U Apolla
když se objevila
dívka s medem ve vlasech...

měla na sobě šaty
těsně k tělu
které v pase rozkvétaly
do živůtku plného orchidejí
černé oči se jí leskly
jako naleštěné gagáty
a působila
jako vyznavačka sandálové víry
zabývající se budováním
nebo bouráním států…

šla rovnou ke mně
vy budete ten
co letí se mnou…

když jsme se odpoutali
čekal jsem aerodynamický třesk
který nastává
pokud jste tak rychlí
že vzduch neví
že se blížíte
a nerozevře se
přivřel jsem obě oči
s pomyšlením
že ten argument má logiku
ale když jsem je otevřel
přestal dávat smysl
protože ve chvíli
kdy jsme prolamovali zvukovou bariéru
se nepohnul ani vlásek
a já si uvědomil
oč je snadnější
poslat člověka na Měsíc
když to porovnám s úkolem
sestavit si sám doma toustovač
aniž bych byl vyškoleným elektrikářem…

myslel jsem
že shora uvidím zakřivení Země
ale nebylo o nic výraznější
než u jakékoli pláže
zato vaše křivky Concordie
mě dovádí k šílenostem..

a jakým mládenče?

například chtít ucpat
polštářem díru
v hrudi plavce
před rozbouřeným Atlantikem…