hozená...

přehodil jsem nohu
tu dřevěnou
a ne přes druhou nohu
ale přes domovní zídku
a seskočil do temnoty
kterou chabě ozařovala
kupodivu žádná pouliční lampa
ale svíce
co onu tmu spíš zdůrazňovala…

vím nejsem ideální kandidát
pro to čemu se říká
zemřít v botách
ale že bych měl mít strach?
ta slova neznám
i když je pravda
že neznám význam mnoha dalších…

víte co je zvláštní
že lidé zblízka
se většinou zaobírají tvářemi
na boty se nikdo nekouká
a když jste dost daleko
aby jste byli vidět i s botama
jste už zase moc daleko
takže je pořádně neuvidíte…

tohle rozjímání netrvalo
ani ne půl vteřiny
když se ozvalo vzdorovitě auuuu
zřejmě se to někoho dotklo
to letmé pohlazení dřevěnkou…

vystoupila ze stínů
a já si uvědomil
že se vymyká běžným pravidlům
takže jsem na ni zíral
jako na optický klam artefaktu
co je vázou z objímající se dvojice
kdy je to v jednu chvíli váza
vzápětí dvojice
a nakonec obojí!
může svět unést takový rozpor?

usmála se
tenhle Svět určitě ano
nejsme tak docela jeho součástí
máme svůj vlastní
před obličejem
skutečný prostor…

proč si myslíte že jsme ti
kteří se často a rádi líbají...

v tom případě mám vidění
jak se brzy naše oblasti protínají…