v krajině stojatých akvaduktů...

z nebe padá barevný déšť
a mění růžový odstín plátků
střešních tašek
na temně rudou malinovku…

ta koupelna byla rozlehlá
v pravém smyslu toho slova
například kohoutci
byly tak dobře ukrytí
že při pokušení je najít
abych s nimi mohl zatočit
jsem se téměř ztratil…

když jsem se objevil
stepující na dlaždičkách
Akolouthos stála oblečená
jen do šperků a vonného oleje
na jedné noze
ve vaně
střihlá na mikádo
takže vypadala jako vosí hnízdo
nebo květ tulipánu
kterého je lepší se nedotýkat
ale nedokážete od něj odtrhnout oči
i když víte
že u ní máte asi takovou šanci
jako přečíst někomu myšlenky při pitvě…

chtěla si vzít župánek
přitom však zjistila že to nezvládne
protože to nebyl župan
ale froté mýdlo
tak rozhodila rukama
a cosi naznačila
to mě zmátlo
zíral jsem na prostor
mezi jejími dlaněmi
a pak se zeptal
zda nehraje na tahací harmoniku…

místo toho mne chytila za ruku
a já cítil jak se do mě přelévá
její vzrušení bylo elektrizující
i když to mohlo být i tím
že mi jen stiskla centrální bod
v nervové soustavě…

už jsem si o vás udělala pěkný obrázek
teď vím že si musím dávat pozor
na exponování
aby jste se mi neustálil…