v elipsách...

byla to slabá stopa
balancující na pokraji významnosti
to je ale moje specialita
a tak jsem se dál prokousával
chlebem všednosti…

když tu náhle
mne zasáhla energie
a ona se zhmotnila
zpěv ptáků téměř zanikl
v bzukotu vysokého napětí těla
a já sledoval
jak stojí obnažená
v prvotním světle
zdůrazněná
zneklidňujícím dojmem čerstvosti…

působivější
než mistrovské dílo z renesance
sytostí
jakou nikdy žádný pigment neměl
s úhlem hlavy
skloněné v zamyšlení
zvláštní nevzrušená prosebnost očí
zvednutých k nebi
vytvářející jazyk emocí
se zřetelností a přesností
pronikající každou baríérou
chápavosti...

napadlo mě
že je to jen sen
jeden z těch klidně záludných
kdy máte pocit
že se nemusíte probouzet
protože se vám to přeci jen zdá…

klidně se rozhlídla
přirozeně pokojným výrazem
s odzbrojujícím dojmem
ale rukama si objímala tělo
přitom nebylo chladno
takže to mohlo být jen
pohledem na mne
pomalovaného
euklidovskými monochromy
zřejmě paralyzována lehkým šokem
jako bychom existovali jen my dva
a zbytek života odletěl
v kotrmelcích do tmy…

myslíte že je možné předpovědět sny?

to bych je musel nejdřív prožít
ovšem pak už by předpověď ztratila smysl...

takže jsme ve slepé uličce…

ne tak docela
díky nezřetelné posloupnosti
vidím do neurčita
kde spolu protínáme ohniska
rozptýlených květů
vzájemné náklonnosti...

má Eleouse...