JAK KRÁSNÉ JE SNÍT

Naše sny jako karikatury
starých,dřevěných zaoceánských lodí
co plují jako smyšlené vzducholodě
v našich nadpřirozených představách
o dokonalé a nikým nespatřené fantazii

kde úvahy rostou jako barevné kytky
a mohutné koruny stromů
jsou poseté blyštivými střepy vnuknutí
kde každý sen,má svůj řádek se svitky
v nekonečné knihovně miliónů

možná s miliardami těch nejbizardnějších snů
jaké jsi vůbec dokáže člověk představit

takové nádherné místo
neomezených a necenzurovaných možnosti
kde nevidomí dostávají zrak
aby mohli spatřit tisíce odstínu zelené a modré
a hluší znovu slyší
tu nejspontánnější a nejúžasnější filharmonii ptáků
a chromím a ochrnutým zase narůstají křídla
pro blahodárný stav beztíže
a nepřekonatelného plachtění
v proudu teplého větru
s tou nejkrásnější vůní naděje

která svítí a příjemně hřeje
jako lidský žár
nebo paprsky zlatého slunce
které zachytávají se jako jiskra v oku
co pak mění se
v naše nejtajnější přáni,či sen.