Naděje II

Milovat nesnáze

a hledat bolest

v prachu cest a bodláčí

se mi občas

nadlidským úkolem zdá

 

Mám pocit

že padnu pod tou tíhou

nevysvětlených záhad

nezodpovězených otázek

bolavých míst

že nevstanu z příkopu

a zemřu

nikdo si mě nevšimne

 

Jediné

co mi zbývá

je věřit

že přijde On

zahrne mě svou láskou

a zas mi dá důvod žít

plahočit se v mumraji pochybností

zase doufat

a čekat bárku na moři

která mi přiveze naději

a touhu

po lepším zítřku

 

Možná budu čekat dlouho

ale dočkám se

To je jediná jistota

kterou déšť nesmyje

a vítr neunese

kterou nemohu ztratit

v oceánu všedních dní