Spoutaná

S hlavou omotanou kolem

Krku, proplouvám skrz modrým

Světlem, jež mě provádí dál

Temným tunelem.


A tam

Spolkne mě černota,

Hlučná slepota,

Opatřená razítkem,

Tupce

A označí mě

Jedovatým inkoustem.


Tělo do běla

Spoutaná strachem,

Vrním blahem, že

Lapilas mě zrovna ty.


„Lásko.“