Ve střepech srdcí
Ve střepech srdcí
stočtyřicátousedmou přezku
důvěry
Přesto
znovu a znovu
ztrácíš opasek bezpečí
Bosky
chodíš ve střepech
svého srdce
Síla
na Tvé zmrzačené návraty
není bezedná
Lásku matky
vyměňuješ svými odchody
za výprodej svých dnů
Zamykám,
poprvé zamykám
před Tebou TVŮJ domov
Bez Tebe
už jím stejně nikdy nebude
Po dlouhé době vidím v Tvých očích dětský údiv.
S plachostí laně odcházíš... Nechápeš, že jsi už odešel dávno... Jen naše těla si hrála hru na rodinu, kterou jsi již dávno rozdrobil na bílý prášek smrti... Měna, která je bezcenná jako Tvé sliby.
Odcházíš
od dveří svého domova
se zmatenými slzami
Zavírám
před Tebou
náš
svůj, svůj domov
a budu se učit žít
s krvácející duší
Zavírám
své dny matky
Komentáře (19)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Jééééžiš aby to zas nevyznělo jinak než jsem zamýšlela-Lola je jiné děvče s takřka stejným osudem jako Míša z reportáže....:o)))) jinak vše platí:o)Howgh!
11.01.2007 21:18:00 | Navire
..tady se toho moc říct nedá..jen..litovat.. ji, je, nás prostě celé lidstvo.. :-)
11.01.2007 19:20:00 | isisleo
Hodně mi zatrnulo (kvůli tobě), než jsem si přečetl komentíky..ale i tak. Taky jsem se včera díval....
V popředí.. hlavně zoufalství všech kolem, kteří musí sledovat.. cílenou cestu svého blízkého do pekla, v pozadí (to už tak vidět není) zisky těch, kteří se prodejem toho svinstva (tady celkem beztrestně)zabývají.
11.01.2007 18:02:00 | Mourek
Moc dobře vystižené, já smekám.
Dokud jsem nepoznala „Lolu“/jak jsem ji pojmenovala ve své rýmovačce/ nedokázala jsem si ani představit jakým peklem rodiče těchto dětí prochází. Provázím její maminku na téhle dlouhé trati a to, co ukázala Nova ve své reportáži, je jen střípek hrůz, které rodiče takhle „padlých andílků“ zažívají....takže jak jsem řekla- přesné,výstižné a pravdivé.
11.01.2007 17:46:00 | Navire
Nemám znalosti v tomto oboru.Jen věřím,že to byla dobrá cesta.Stále zavírat oči nelze.Řešení musí být razantní.I tak to bude běh na dlouhou trať a ti okolo trpí více.
11.01.2007 17:09:00 | s.e.n
... a co Liter, přátelé? Co s touto drogou? Vypnout elektřinu, vyhodit počítač z okna...
11.01.2007 16:01:00 | no
Drogy, nedávno přišla jedna paní pro radu, že synátor zlobí ... zoufalá, bere drogy, slibuje hory doly, má ještě jednoho syna (postiženého),... bojí se, aby když ten první má absťák mu neublížil ... život je pes ... co jiného jsem jí mohla poradit ...??? Než, aby ho nechala si hrábnout až na dno.
11.01.2007 15:11:00 | NikitaNikaT.
... dokud tě někdo tahá ze sraček... dokud cítíš oporu... nic tě nenutí přestat... přece tě vždy někdo vytáhne... musíš najít zavřené dveře... chce to hodně síly... a lásky...
11.01.2007 11:36:00 | JardaCH
Jaruš, myslím si, že mají pravdu... vím to ze skutečně prožitých příběhů i ze studia psychoterapie...
Znám jen jeden příběh s dobrým koncem své bývalé kolegyně, to, co jsem zde popsala, znám od ní... za necelý rok se vrátil domů čistý, dnes pracuje, zdraví má zlomené do konce života a snaží se najít svou cestu... ve třiceti letech... (po několika neúspěšných odvykacích kůr... pomohlo mu až to, když se z jedné takové vrátil a máma ho už domů nepustila... nechápal, protože věděl, jak moc ho má ráda... slzy... dokázala to... a on se jí vrátil...)
Vím, že většinou tyhle příběhy nemají šťastné konce. Ale rodič musí riskovat, je to to poslední, co může udělat, když vyčerpá všechny ostatní cesty pomoci... abych zachránil alespoň sám sebe...
11.01.2007 10:39:00 | Levandule
no, já to myslela tak, že ti rozumím, taky jsme se s manželem na to koukali a žasli...my nic takového neznáme a samozřejmě ani nechcem zažít, taky mi bylo líto těch lidí, co ty si myslíš o tom, že tam řekl ten lékař, že je dobré, ty feťáky nechat se v těch sračkách vymáchat, ať prozží, pak se vrátí a musej se sami chtít léčit....někdy ale může být pozdě...
11.01.2007 09:38:00 | Jarky
Jo, Jaruš... koukala jsem se na Novu... a před tím četla Mourkovu báseň, ta mi připomněla dřív slyšené příběhy... a před tím přišla jedna nájemnice s rozhodnutím Městské části o zrušení práva užívání bytu u rodičů, nekonečné návraty syna, vykrádání bytu, exekuce...
bylo toho včera nějak hodně a ještě teď mě to bolí... za všechny ty rodiče, které se musí dívat do blížící se smrti v očích svých dětí, kteří jsou nuceni se proti nim chránit, aby přežili, achjo, je mi z toho tak smutno...
11.01.2007 09:24:00 | Levandule
Životy jiných nás můžou bolet, ale nesmíme si tuhle bolest ukládat v sobě.
Krásně jsi se z toho vypsala, milá Levandulová.
11.01.2007 09:10:00 | Koprtinka