Pro vlastního mého boha
Pro vlastního mého boha
...
Prosím,
můžeš mi jen tak pro ostudu
udělat čárku do osudu?
Že ještě není konec věty,
že pro mě voní tvoje květy,
že ještě je tu naděje.
Prosím,
můžeš mi jen tak pro výstrahu
vykřičník nechat na mém prahu?
Že všechno mám jen nevidím to,
že tu nejsme inkognito,
že nevím, co je naděje.
Prosím,
můžeš mi jen tak pro změnu
dát otazník ke jménu?
Že málo ví kdo málo ptá se,
že bolest nepodobá se kráse,
že ptám se kde je naděje.
Prosím,
jen tečku ještě nedělej
musíš-li, pak hned tři mi na dlaň vysázej.
Že jenom jako došla slova,
že se v nich i láska schová,
že to je ta nevyřčená naděje.
...
Komentáře (29)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Chtěla jsem zase tipovat a nemůžu už:(
17.02.2013 18:15:35 | Lilien
Proč holky mají ve svých dílech tolik bolesti?Nenaplněná touha,strádající duše,vidina pouhá,tlukoucí srdce.Žádná naděje?
17.02.2013 16:00:48 | Bakchus
Nádherná báseň:o) Ale neboj i tečka může být koncem stejně jako počátkem nejen "nové věty" :o) pokud tedy nějaká ta tečka přece jen přijde ať je Ti vždy počátkem nového a dobrého ve Tvém životě či milým pokračováním věty předešlé".
13.02.2013 13:53:42 | Akrij8