Moje QUO VADIS

V sladké iluzi usínám,
rána se budím v studu.
Čas cenný dávám kravinám
a půjde-li to takhle dál,
jednou, ach, jaký budu?

Sen za snem ztrácím, jako když
souhvězdí se rozpadá.
Lhostejně nesu ten svůj kříž,
z té tíhy se mi čím dál víc
lámou má křivá záda.

Ústy ďáblovi říkám ne,
dlaní hladím tu zrůdu.
Řeči jsou prázdné a klamné,
skutkem se řekne nejvíce!
Jednou, ach, jaký budu?

Výmluvy na smrt. Už chci pryč?
Či chci jen dívku poznat,
jež k štěstí, lásce bude klíč?
Kam kráčíš? A kam kráčet chceš?
Ach, ta pochybnost hrozná.

Jak tak přemýšlím o osudu,
nalézám prázdno ve svých činech!
Co vlastně chci a jaký budu?
Kudy? Prosím tě, naznač cestu,
veliký Hospodine!

Rána se budím v studu
a čas plyne…