ostří, úsměv, zmar,...

Odlidštěný, víc než člověk pouhý zmar
Nepochopen nechápe, neví, nezná cestu dál
Stejný pocit jako mnohokrát se do mysli dral
Pocit, jako by oheň v samotné duši černě plál.

Neutíká, zbytečně bojuje s nadšením sobě vlastním
Cynik, kráčí přes mrtvoly, směje se svým padlým
Koktejl emocí, smrti i života je starým známým
Prochází mezi peklem a rájem, světem dávno zvadlým.


Sám sobě otravuješ duši, žiješ na dluh, člověče
Svět kolem tvoje hřiště, ale v pískovišti sklo
Život na hraně, tvoje cesta – ostří mého meče
Ostří, úsměv, zmar,… a v srdci temné zlo.