Vločky

V poklidu snášejí

všechny hříchy

Jedna s druhou

v tichu měst

A ty postáváš

s rozpuštěnými lusky

po ramena

si snažíš vsugerovat

                        ticho

Bílé perly klidu

za tenkou plují hladinou

Čistě a apaticky -

hledají dno,

jenže řev dítěte

leze za tebou

Jak pára,

plyn z výfuku

Snažíš se utéct,

nahá – bosá

do trní mrazu

a ticha

Zapneš plyn,

skloníš svou hlavu

a už za pár chvil

to ticho pohltí

                    tebe