Balada..o jedné fázi života

Kdysi se rodiče rozváděli
Svý životy změnit chtěli.
Taťka si našel novou paní
Rázem skončilo klidné paní.
Skákat z okna mamka chtěla
Temné úmysly vážně měla.
Ač dítě už jsem nebyla
Tohle nebyla příjemná novina.
Od té doby je vše jiné
Ta bolest nikdy nepomine.
Má rodina, rodiče, mé kořeny,
Tohle je vážně k zbláznění.
Zažili jsem perné chvíle
Ač spolu, přesto vzdáleni si míle.
Pak přišel sled událostí
Taťka dostal, u nás doma, pěstí.
Od toho týpka té ženy
Padající střepy o zem zněly.
Strach, výhružky, křik a pláč
Hroutilo se vše, celý život náš.
Já se rozešla s životním partnerem
Po 6ti letech, byl mým nej přítelem.
Děda ( mamky ) onemocněl vážně
Rakovina mu vzala důstojnost, „odešel“ strašně.
Mamky operace – krční páteř volá,
Když se to nezdaří – inv.vozík, hola.
Každý den do ČB autem tam a zpět
Musela jsem za ní jet.
Ve snech jsem viděla můry
Jezdit po obchvatu je vážně jízda hrůzy.
Dobře to dopadlo a šlo se dál
Kdo by se problémů s ledvinami bál.
Jenže se zjistilo, že byl to klam
Karcinom přivál další žal.
Sedm hodin operace trvala
Doktor řekl jen – přežila.
Čas pak nějak plynul dál
Jenže doktor v Táboře za houby stál.
Nepřišel na recidivu v mamky břiše
Mám zas rakovinu, řekla mi tiše.
Zas začal ten kolotoč stejný
To bylo před třemi lety.
A i když jsem měla partnera, byla jsem na to sama.
Chodil se svýma známýma, asi nejen na piva.
Z práce domů - dát kočkám – vzít mamce věci – jet za ní na karlák – povídat blbiny bez nádechu, aby neslyšela strach v mém hlase – dělat trapný vtipy – protože z toho člověka jménem máma, kouká tisíc hadiček – je kost a kůže – a bledá jak stěna.
A jednoho dne nečekaně,
Já složila se z toho ve sborovně.
Diagnóza tato je –
Karcinom se stále zjevuje.
Je to speciální případ
Bez klasických příčin a příznaků.
Teď žijeme stále ve strachu.
Kdykoli objevit se může
Žádné léky, nic prostě nepomůže.
Naše životy jdou stále dál
Kdo by o tohle všechno stál.
Nesu si s sebou skryté břímě
Jako každý, což kolem nevidíme.
Nic není tak jak se zdá
Je smutný ten, kdo úsměv na tváři má.
Každý má šrámy na srdci
Já to ale nevzdám, snad nikdy, přeci!
…

V poslední době
Je mi smutno hodně
Letos po prvé nechci vánoce
To šťastné období v našem roce.
Osobní samota mě trápí
Život se tak nějak hatí.
Vážně nevím, co si osud pro mě chystá
Že šťastná nebudu, už jsem si jistá
Dokážu „bojovat“, když druzí se hroutí
Kdo ale zachrání mě, to mě vážně rmoutí…