a když zavřu oči, neklepej

tak to vidíš

tady jsou ty skvělé zítřky

plné radosti

ty dny o samotě z nás udělali ještě větší zoufalce

vidím tě v jiném světle

možná méně oranžovém

ale tvoje oči jsou pořád stejně modré

jenže jinak

kolik slov ztratilo se mezi řádky

a kolik jich odnesl vítr

to nikdo nespočítá

 

 

vlastnímu stínu neutečeš

a překročit se nedá

zbylo jen pár nesmělých úsměvů zamotaných v šále

a je to smutné

ale ani jeden z nás neví 

co vlastně hledá

kudy jít a kam se obrátit

 

 

blázen blázna nemůže prosit o radu

leda o odpuštění

za chyby

za bolest

za to co bylo je a není