Srdce pro dva?

Usínáš a tvé srdce je rozpolcené

navěky snad pro dva anděly rozdvojené?

Vrací se ti vzpomínky z dávných let

a náhle líto je ti, že nevrátíš to zpět.

Potkáváš toho, jenž kdysi tě milovat

s důvěrou malého kluka lásku ti sliboval 

přitom byl tolik mladý, že byl by to hřích

spolu s ním letět na křídlech andělských.

Teď najednou schází ti a lituješ každé chvíle 

kdy mohli jste spolu svou touhu sdílet

jen dotknout se ho, poznal by snad

že nezapomněla jsi, jak chtěl se ti vzdát.

Však vedle druhého usínáš a říkáš miluji tě

chceš, aby to byla pravda, aby on byl vítěz

ale první nikdy nedostal šanci jako druhý

toužíš snad splácet dávné dluhy?

Kdyby sis měla vybrat, pro kterého ztratíš křídla

za kterého z nich bys život položila

ty musela bys jen smutně sklopit hlavu

a za oba odejít na popravu.

Usínáš a nevíš již kudy kam

smířit se, bojovat? Před sebou utíkám.

Je přeci nefér jednomu lásku vyznávat

zatímco druhému toužíš se oddávat.

Může být v srdci místo pro dva?

Může tam zbýt, co již vítr odvál?

A jak si s tím má člověk poradit

jak se dá ignorovat cit?