Drahokamenná

Mám leskle černé sny a pestře šedé touhy,
byť v barvě ametystu přála bych si žít,
to zlosyn, osud můj, je obsidián pouhý,
jen s vůní onyxu, a snad i hematit.

Mám možná stříbra kal, a kus rzi do pyritu,
o záři citrínu si můžu nechat zdát,
v žule a v pískovci, mém záhřbitovním krytu,
si stavím budoucnost – ach, ji a vzdušný hrad.

Krvácím karneol, skrz křemenovou kůži,
připíjet jantarem mi totiž nepatří,
tak na hrob složit smíš mi rubínovou růži,
až v loži jaspisu si odchod opatřím.